O debutu italské „Hudby z Marsu“ prosakovala kuloáry jedna velká šeptanda, že nám další „Špagetožrouti“, vezoucí se na boomu melodického speed metalu, zkouší podstrčit stokrát přežvýkanou pizzu mistrů a doufají, že v novém a luxusnějším balení naláká zoufale hladovějící labužníky. Pravda, až takový průšvih to nebyl, ovšem ten kdo se v souvislosti s "Cydonií" raději postil, žádnou velkou chybu neudělal. Proto můžeme k "Temné květině" přistoupit s klidem nezatíženým kulinářskou minulostí a bez velkých očekávání se pustit do soustředěného koštování.

Výsledek prvního opravného termínu vesmírných kuchařů je tedy naservírován na stole před námi. Ovšem ještě předtím udělala hlavní persóna CYDONIE Dan Keying v sestavě pomocného personálu pořádný průvan a tak, prosím, potleskem přivítejme nového rytmického kuchtíka Petea Danielse a otloukače pokliček, hrnců a kotlů Stefana Raye. Oba děkují, klaní se a pod přísným dohledem šéfkuchaře opět mizí mezi sporáky. Ještě na něco, co se aroma týká, jsme snad zapomněli? Texty? Á jistě, díky Dane. Tak přátelé, autor pokrmu - hudby, textů i celkového konceptu alba - by ještě rád podotkl, že vše vychází z jeho vize o „umírajícím světě…“. Tedy truchlit se bude, i když tahle vůně je mému nosu velice příjemná.

A rychle ochutnat… Na klasickou „metlu“ nabalené husté riffy ala thrashující scéna z Bay Area, blahé paměti, moderně znějící klávesy a velemelodické refrény - nějak tak zní oficiální popřání dobré chuti na jídelníčcích vydávající firmy Metal Blade. A světe div se, všechno vyřčené je zde pravdou pravdoucí! Drtivá většina skladeb totiž disponuje jak ostrou řezničinou - nejčastěji sloky - tak kontrapunktujícími refrény, kterým přízvisko „hitové“ sedne jako poklička na hrnec. Slyšte například útočné sloky a bridge ve třetí "One Last Crime". Sekaný mišmaš si nezadá s pořádným moshingem, aby rozkvetl ve výtečný refrén, plný kláves. A jakoby toho ještě nebylo dost, přihodí skupina v závěru namísto koření dokonce i rapovou vložku! Ovšem nebojte se, decentní, vše v rámci kurzů slušného vaření. Další tutovky? Určitě úvodní "Midnight Man", pátá "Invisible" s až popovým refrénem… mám pokračovat? Úplně největší laskominu však skrývá kusanec číslo dvě, protože "Voices" je zgruntu zelektrizovaná coververze Russe Ballarda. Ostré kytarové laufy a tutový refrének nám dohromady dává jasný zápis do kategorie nejpovedenějších skladeb roku.

Ježíšmarjá, přiznávám bez mučení, to jsem skutečně nečekal, ale… ono je to dobré! Co dobré, výborné! Sice zde funguje malinko schématický recept, ve kterém když prohlédnete jednotlivé přísady, následující esenci rozpoznáte ještě než ji na patře identifikují vaše chuťové receptory, jenomže přesně takhle byla ta krmě navařena. Není sice božskou manou, to zase ne, ovšem žádný gurmán by si na ní svou vytříbenou chuť pokazit neměl. Nekamenujte proto muže v bílé zástěře, mistr kulinářského umění, pan Dan Keyling, uvařil na výbornou méně. Poděkujme s příbory v rukou a rychle pro nášup… PLAY